20. století

20 st pohlednice i.pol V září 1909 byly v okolí Velkého Meziříčí uspořádány císařské manévry, kterých se zúčastnil i císař František Josef I., následník trůnu František Ferdinand d’Este a německý císař Vilém. Císařští hosté bydleli samozřejmě na zámku. Město na jejich počest vydláždilo Radnickou a část Třebíčské ulice /císař přijel vlakem na staré nádraží a odtud jel na zámek/. Od roku 1907 byla zaváděna elektřina. Od té doby se datovalo blízké přátelství hraběte Harracha s následníkem trůnu, který jej jmenoval svým pobočníkem. V této hodnosti se Harrach zúčastnil rovněž manévrů v Sarajevu v roce 1914, kde svým tělem chránil následníka trůnu před atentátníky. František Ferdinand byl nakonec přece raněn, tu mu hrabě Harrach setřel svým kapesníkem kapky krve se rtů. Po smrti následníka trůnu uchoval Harrach kapesník se stopami císařské krve jako vzácnou relikvii v zámecké kapli. V nastalé válce padlo 144 velkomeziříčských mužů. Na jejich památku byl roku 1933 vybudován pomník v parčíku na Lipnici podle návrhu profesora Václava Bařtipána.

Počátkem 20. století vznikly ve městě další střední školy. Zemská vyšší reálka, o jejíž zřízení usilovalo město od šedesátých let, byla povolena roku 1897. S výukou bylo započato roku 1899, nová budova dokončena 1901. Téhož roku byly zřízeny rovněž školy Světlá - ústav pro výchovu dívek (budovy postaveny 1923). Později přibyla ještě Učňovská škola pokračovací (budova 1934). Existence středních škol ovlivnila příznivě kulturní úroveň města. Z velkomeziříčských škol vzešlo mnoho významných osobností. „Světlušky“ byly nejen z Moravy, ale i z Čech, případně i z ciziny. Příznivý vliv měla Rolnická a Hospodyňslá škola nepochybně také na široké vrstvy venkovského obyvatelstva, zvláště krátkodobé kurzy pořádané přes zimu.

V první polovině 20. století bylo Meziříčí sice ještě okresním městem s bohatým kulturním životem i s několika většími továrnami (textilka, koželužna, výroba voňavek, klihárny), co se týče rozvoje však již začalo stagnovat. Staré podniky nejenže nerostly, ale naopak omezovaly výrobu či byly uzavírány. V roce 1926 ztratilo práci přes 500 lidí uzavřením Beckovy textilní továrny, dalších 100 zastavením práce v Breitenbachově slévárně. S výjimkou drobných živnostenských firem, v nichž majitel pracuje pouze s příslušníky rodiny nebo nejvýše s jedním až dvěma dělníky, neobjevuje se v Meziříčí v tomto období žádný nový podnikatel. Z nastalé krize vyšla úspěšně pouze továrna Jelínkova, specializovaná na zpracování koňských kůží, jež se stala prosperujícím podnikem. V době nejtěžší hospodářské krize (1929 - 1933) bylo ve městě až 660 nezaměstnaných. Část z nich získala dočasně práci při nouzových pracích, jako byly úpravy silnic, kanalizace, regulace řek, úprava Lipnice.

V roce 1932 byla rozšířena ulice Vrchovecká zbouráním starobylé Kolouchovy hospody U bílého anděla a lékárny. Byl postaven nový betonový most ve směru na Mostiště. Vybudována byla rovněž budova Okresního úřadu (1930) na Horním městě.20 st ii.pol

V průběhu 2. světové války se Velkomeziříčsko stalo útočištěm řady ilegálních pracovníků. Ustavila se zde řada různě orientovaných odbojových organizací (Obrana národa, PVVZ, komunistický odboj vedený Jindrou Nováčkem). Odboj dokázala do značné míry spojit Rada tří, jež měla jedno ze svých důležitých center právě na Velkomeziříčsku.

V roce 1942 bylo zlikvidováno židovské osídlení. Většina židovských obyvatel se musela dostavit k transportu, který vyrazil z Třebíče 14.5. 1942 a 18.5. dorazil do Terezína. Odtud pak byly odesílány transporty do vyhlazovacích táborů. Ze 70 velkomeziříčských Židů (s okolními a přistěhovanými za války to bylo přes 150 osob) se jich vrátilo jen 7. Ostatní zahynuli.

Na sklonku války zde byli postříleni členové revolučního národního výboru, což na dlouho poznamenalo vývoj města. Osvobození přišlo až s posledním dnem války a bylo spojeno s řadou dalších obětí na životech.

Poválečné období bylo ve znamení snahy zacelit válečné ztráty. Projevem skrytého mocenského boje byly ostré spory o vysvětlení tragických událostí z května 1945, jež neuspokojilo ani soudní projednávání případu. Zatímco okolní velkostatky byly v důsledku kolaborace konfiskovány, meziříčský majiteli - účastníku odboje - zůstal až do roku 1948.

Proměnu Velkého Meziříčí znamenala až padesátá léta, kdy ve městě vznikají nové průmyslové závody - Kablo, Motorpal (na místě bývalé textilky) a další. Závody vzniklé v tomto období existovaly prakticky až do roku 1989. Byla také vybudována přehrada v Mostištích, která zabránila do té doby častým záplavám. Změnu v postavení města přinesl rok 1960, kdy Velké Meziříčí přestalo být sídlem okresu. Okresním městem se stal Žďár nad Sázavou, který byl přebudován ve velké město na úkor ostatních částí okresu. Nové změny přinesla výstavba dálnice Praha - Brno - Bratislava a zvláště mostu Vysočina přímo ve městě, jehož uvedení do provozu v roce 1978 pomohlo vyřešit nepříznivou dopravní situaci.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let došlo k integraci obcí, obklopujících Meziříčí, takže počet obyvatel v té době vzrostl téměř o třetinu (z 10 na 14 tisíc). Další změny nastaly po roce 1989. Většina integrovaných obcí se opět osamostatnila, počet obyvatel se pohybuje kolem 10 tisíc. Průmyslové závody byly zprivatizovány, některé pokračují ve výrobě, jiné zanikly. Došlo ke zdvojení výroby (např. vedle závodu Kablo vznikl konkurenční podnik Draka kabely), vznikly podniky nové, povětšině s menším počtem zaměstnanců. Zvláště v oblasti služeb vzniklo velké množství drobných provozoven. Změny se projevily i ve školství, vznikla Soukromá škola služeb a Obchodní akademie.

Text: PhDr. Marie Ripperová (převzato z Ročenky města Velkého Meziříčí, 1998)

Nahoru